Oskar
Oskar
Před několika lety se před našim domem potulovalo malé černé kotě. Bylo hravé a nebojácné, evidentně zvyklé v bytě a evidentně snadná kořist pro kola aut a zlé lidi. Zatím si s ním hrály děti, ale ty musely nakonec večer domů a kotě na ulici osiřelo. Stály jsme nad ním s kamarádkou z domu a já si říkala: ne, třetí kočku už mít nemůžu. Ne, pokud budu mít třetí kočku, tak nebude černá či černobílá a nebude to kocour. Problémy s močovými cestami, které zažívám u svého kocourka, jsou mi dostatečnou výstrahou. A pak to šlo vše ráz na ráz. Jednu minutu jsem trochu vyměkla, další minutu už kotě bylo u mne doma v předsíni a krátce nato už mu sousedka cpala do krku odčervovací prostředek. Kocourek byl v pohodě, okamžitě se doma ve svém pokoji zabydlel, velmi se mazlil, jen jsem nechápala, jak se mohl někdo takového milého, asi půlročního kocourka takhle bezcitně zbavit. Pochopila jsem o chvíli později, kdy kocourek svůj nový domov potvrdil po kocouřím. Nejdříve jsem nevěřila, hledala loužičky, ale nakonec jsem došla k názoru, že své páníčky svým rychlým dospíváním pořádně zaskočil. A zaskočil i mne. Ne že by vadilo tolik to, co dělal ve svém pokoji- zrovna jsem malovala, na zemi byl igelit a napáchaná škoda se dala rychle napravit. Ale děsila mne nutnost tak časné kastrace. Stále se ještě objevovaly názory, že s kastrací se má u kocourů čekat co nejdéle, nejlépe alespoň do jednoho roku věku. Stále jsem ještě nevěděla, zda jsem svému kocourkovi Kryštofovi nezavinila jeho problémy, protože jsem jej nechala kastrovat v osmi měsících.
A tak jsme rozhodili sítě a hledali nový domov. Naštěstí se brzy našel v místě, kde pracoval jeden můj známý. Oskar tam našel nejen rodinu s rodinným domkem, ale i spoustu rukou ochotných hladit, rukou mladých lidí, kteří na tom místě žili, aby se připravili na život, kteří sami moc lásky v životě nezažili, ale teď mohli najít zvířecího kamaráda, který jí měl na rozdávání.
Prošel mým životem velmi rychle, ohřál se snad jen dva dny a šel dál do nového domova. Občas jsem se vyptávala, jak se má. Odpovědi byly kusé, zřejmě jsem byla za podivínku. Pak se však kontakt ztratil, onen známý odešel pracovat jinam a tak jen doufám, že Oskar se má dobře. Za svou milou povahu si to zaslouží.
