Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kočičí království

30. 5. 2008

KOČIČÍ  KRÁLOVSTVÍ

dovolte mi abych vám vyprávěla příběh o jedné z našich kočiček a to o princezně Medulince Medouškové z kočičího království na Pasekách.Obrazek
Kdesy daleko tam za devatero horami a devatero řekami v zemi tak vzdálené,kam lidská noha jen občas vkročí se obyčejné kočičí mamince narodila krásná kočičí holčička.
Svůj život u maminky si užívala tak jako každé miminko u své milující matky.Myslela si,že vše takhle zůstane už napořád.Ale kde se vzal tu se vzal,objevil se tu záškodník ze všech ten nejhorší a to zlý člověk.Malou kočičí hočičku našel a kočičí mamince jí sebral.Maminka se snažila svoji holčičku bránit,prosila člověka ať jí nechá,že je ještě moc malinká na to aby žila někde sama,vždyť měla teprve tři týdny!!!Ale člověk jakoby její prosby neslyšel.
A tak naše kočičí hočička zůstala sama,úplně sama.Člověk si jí totiž nenechal,ale vyhodil jí na místní kravín a tam jí nechal.
Holčička byla velice smutná a tůze se bála.Seděla v koutku ve špíně a prachu jako malá Popelka. Stále plakala a volala svoji maminku.
Najednou,kde se vzali tu se vzali,objevili se dvě lidské holčičky,a koťátko odnesli k sobě domů do kočičího království..Kočička vypadala jako malý včelí medvídek a tak dostala jméno Medulinka.Ouška měla plná ušního svrabu,k tomu zalepaný nosánek.Doktor,když jí uviděl ani nechtěl věřit,že někdo dokáže vyhodit takové mrně.Vše jsme zvládli ouška i nosánek dali do pořádku a protože pěkně baštila brzy z Popelky začala růst malá kočičí princezna.
V kočičím království,žilo už několik kočiček,všechny byli přátelské a s novou kočičkou si povídali o všem možném,některé si s ní i hráli.
Medulinka – Medy byla velice zvědavá a se vším pomáhala,např.při opravě odpadu u umyvadla,při mytí nádobí,ale i při psaní úkolů do školy.Aby viděla do vany,museli jsme jí přistavovat kbelík.ObrazekPomáhala prostě při všem.Její ochota se vším pomoci  jí vydržela až do dnes,není nic u čeho by chyběla.Stále ráda asistuje,když se napouští vana a vůbec jí nevadí,že má pacičky ve vodě,když se vaří něco dobrého sedí v těsné blízkosti jako vrchní ochutnávač.Ráno,když se jdou venčit naši tři psi,ona musí běžet také,někdy si říkám,že bych s nimi ani nemusela chodit,že by to naše Medy určitě zvládla sama.Vždy se s nimi vrátí až dovnitř do domu aby měla jistotu,že v pořádku došli.Když se dává prádlo do pračky musí to vidět a pro jistotu ještě zkontrluje pračku zevnitř,potom vyleze mňoukne a já vím,že je vše v pořádku a mohu pračku pustit.Když příjde večer a všechny ostatní kočičky a psi jdou spát do svého pokojíčku,Medy sedí a čeká,protože ona jako správná princezna spí jedině v posteli a to ještě takovým způsobem,že si ve své vlastní posteli připadám jako host.Není vyjímkou,že ležím na samém kraji a v pozoru jako voják a naše Medy leží napříč rozvalená přes celou postel.O křečích,které mě v noci berou ani nemluvím.Jednou jsem dokonce z postele i vypadla a to by jste měli vidět ten její pohled – co tady blbneš  vždyť mě budíš!!!Sklopila jsem oči a opět zaujala své místo-vojáka v pozoru.
Ráno za svítání vstává a to tím stylem,že chodí a něco mi šeptá,když nereaguji začne schazovat věci z nočního stolku a to ví,že vždy zabere a já vstanu a pustím jí honem ven.Jednou o víkendu zaspala a to potom žádné šeptání nebylo,hned začaly lítat věci z nočního stolku a fofrem ven.Tam se,ale nezdrží.Musí být doma,než můj manžel vstává do práce aby mu pomohla se snídaní.Potom si stačí ještě chvilinku zdřímnout a začíná jí celodenní koloběh.Musí vstát a vypravit děti do šloly,jde venčit psy,doma pouklidit,miluje urovnávání potahů na gauči – vždy to udělám špatně a ona to potom musí předělat (ještě,že jí mám),hrozně ráda zametá,kdyby udržela smeták hned by měla zameteno,takhle alespoň pomáhá „urovnat“ kupičky smetí.Vaří oběd.Přivítá děti,které přišly ze školy,prohlédne tašky asi kvůli úkolům a  svačině.Potom má ještě nějaké důležité psaní na počítači.Musí na zahradu,zalít skleník,zahnat kačeny,pohrát si s mladšími kočičkami,prohnat je a ukázat jak se leze na strom,opět vyvenčit psy.Potom má podvečerní siestu,kdy si chvilku zdřímne a je tu čas a příprava na večeři. Všade vleze,všechno prohlídne,ale s takovou noblesou a vážností,že se člověk až diví co taková princezna zastane práce.
Myši zásadně nechytá,jen sedí a sleduje co se kolem děje,asi by se shodila,kdyby se honila za nějakou myší.
Naše Medy není pyšnou princeznou,je velice hodná a přátelská.Když je člověku úzko,příjde vleze na klín a tichounký hláskem mňouká tak dlouho,dokud se jí člověk nezačne věnovat a hladit jí.Potom se její andělská očička začnou usmívat a její pohoda a spokojené srdíčko,které dokáže zázraky se nějak přenese i na mne a smutek je ten tam.
Kočiček máme hodně,všechny jsou naše sluníčka,která dokáží svojí přítomností zahřát naše srdce.
Vždyť žijeme v kočičím království s opravdovou kočičí princeznou a jestli nezemřeme budeme tu stále.
I vy by jste chtěli žít v kočičím království?
Proč ne,kočičích království a kočičích princezen je všude moc.Na každém rohu je nějaká opuštěná kočička,která je malou Popelkou a z které také jednou pomocí vaší lásky vyroste opravdová princezna.
K tomu aby člověk toto královtví našel stačí opravdu hrozně  málo.Otevřete svoje srdíčko,pusťte do něj malou Popelku a vaš domov se rázem promění v  kočičí království,ve kterém bude stále hřát sluníčko.Sluníčko,které lze vidět jen spokojených kočičích očích.

Obrazek

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Blog

(Lída Opuštěné kočky, 12. 3. 2011 10:36)

Moc děkujeme a jsme rádi,že si ti naše stránky líbí.Jsou vytvořeny na strance http://www.estranky.cz/
Hezký den,
Lída

Blog

(Bezďa, 12. 3. 2011 9:07)

Moc krásný blog můžu se zeptat na jaké stránce jsi ho udělala?Prosím odepiš,Díky.

Princezna

(Jana, 7. 2. 2010 19:56)

Nádherný článek, moc hezky napsaný.