Máša a ti ostatní a šťastné konce na vánoce
Šťastné konce na Vánoce, jak to má být, aneb Máša a ti ostatní snad naposled
Dvakrát se na těchto stránkách objevily osudy jedné kočičí kolonie z Brna. Kočičky tam chodila krmit jedna stará paní a Mgr. Kolářová, která se rozhodla většině z nich najít nový domov.
Já jsem byla do tohoto procesu „zatažena“ v předvečer svátku sv. Františka z Assisi, a protože přes všechna má „dobrá“ předsevzetí první umístěná kočička skončila u mne zrovna v době tohoto svátku, dostala jméno Francesca. Fran si také drží své ojedinělé postavení plaché kočičky, která se dosud nenechala zlákat těmi určitě zrádnými dvounožci, takže se nám například nepodařilo přeočkování a objednávka na kastraci je s poznámkou, pokud se ji podaří chytit. Jinak si ovšem teplíčka a plných misek užívá, hraje si s kočičími kamarády a jediný rušivý prvek jsem já. No co, stejně nemám čtvrtou ruku na mazlení.
Její bráchové našli domov krátce po ní v rodinách mých studentů a naštěstí pochopili velmi rychle, že to s nimi tihle lidé myslí dobře.
Pak přišly na řadu starší kočičky, kupodivu mnohem méně plaché, a tak vznikl první příběh o Máše. Třínohá Mášenka našla domov velmi rychle a její poslední pokus nechat se v přepravce odnést z onoho nehostinného místa byl úspěšný. Jarní kocourci si ještě chvíli počkali, hnědý kocourek se odstěhoval mimo Brno, vůbec prý netouží jít se podívat ven, snad se bojí, aby o svůj domov nepřišel. Psala jsem tehdy, že nový domov znamenal ztrátu brášků, ale nebylo tomu tak úplně. Jeho rodina totiž nabídla, že si vezme ještě jednoho. Jen jsme nechtěli, aby tam ten poslední zůstal sám.
Pomohla další inzerce a nakonec se ozvala rodina z Čech, která krátce předtím přišla o svého kocourka. A tak se stěhoval tmavý mourek a potom mohl i ten poslední, světle šedý jako Fran a stejně bázlivý, být na druhý pokus 21.12. odchycen a dopraven do svého nového domova. Tam už na něj čekal jeho bráška a kluci si hned spolu zalezli za skříň, aby si mohli povyprávět o všem, co se během jejich odloučení přihodilo. A doufám, že se také nově příchozí nechal přesvědčit, aby to s těmi lidmi zkusil, že to vůbec není špatné.
Venku tak zůstaly dvě starší plaché kočky, které se nenechají chytit a které tam už nějakou tu zimu přežily. Krmení tam mají zajištěno, jediným problémem zůstává, že nejsou kastrované, a tudíž hrozí na jaře další koťata. Trápí nás to, ale zatím nevíme jak tento problém vyřešit.
Velký dík patří paní Kolářové, která občas oné starší paní vypomáhá při krmení, ale také inzerovala a umístěná koťata a kočky rozvážela po Brně i mimo Brno, a tak adopci určitě ulehčila.
