Páteční podvečer
Jak si příjemně užít páteční podvečer
Asi každý pracující člověk se těší na páteční odpoledne či podvečer, kdy skončí pracovní týden. Ta část dne, kdy většina lidí dá přednost odpočinku, než nastanou víkendové povinnosti v domácnosti, na zahrádce a dohánění toho, co jsme přes týden nestihli, obecně.
Já jsem tentokrát domů dorazila už kolem páté. Můj kocour Bart se už přibližně dva týdny usilovně škrabal kolem uší, a tak byl nejvyšší čas navštívit veterináře. Vzala jsem doma přepravku, tu menší, jednokočkovou, hadrovou, kocour nastoupil a vyrazili jsme. Tramvaj nám jela okamžitě, cesta se obešla bez nervy drásajících zvukových projevů, neboť Bartík je kocour statečný a důstojný, fronta v čekárně byla minimální. Až potud celkem idylka, ty pravé chvilky měly začít vzápětí.
Do ordinace jsem vstoupila se slovy, že jsem si nestačila vybrat peníze a mám u sebe jen 600 Kč. Zda to bude stačit. Prý určitě. Takže jsme šli na věc. Vyšetření ukázalo svrab v oušcích, Bartík byl ošetřený a lékařka nám pro jistotu doporučila i prostředky na další parazity (přestože mé kočky žijí v bytě). Konečný účet se náhle vyšplhal na 714 Kč.
S dluhem 114 Kč a vidinou generálního úklidu zasvrabené domácnosti jsem se vypotácela z ordinace. Opět jsme doběhli tramvaj, usadila jsem se, dala si přepravku na klín a jala se přemýšlet, zda už u dveří přešlapuje příbuzná, která u mne ten den chtěla přespat.
Z přemýšlení mne vytrhl pocit tepla na levé noze. Vzápětí jsem měla i pocit vlhka a přidal se i povědomý čichový vjem. Pod námi se pomalu tvořila loužička, ošizená jen o tu část tělní tekutiny, která se vpila do mých kalhot. Byli jsme právě mezi dvěma zastávkami, které jsou od sebe vzdáleny asi tři minuty jízdy, jednoznačně nejdelší úsek mezi zastávkami na této trase, takže doba, než tramvaj zastavila, se mi zdála nekonečná. Mezitím jsem dvěma papírovými kapesníky očistila trochu podlahu pod sebou a kryjíc mokré skvrny na levé nohavici nešťastnou přepravkou jsem vystoupila. Venku jsem pak zbylými kapesníky trochu přepravku osušila a psychicky se obrnila na pokračování v cestě. Ještě tři zastávky .... Něco ještě ukáplo, částečně na moje boty, a vystupovali jsme. Podezřívavý pohled řidiče nás již zastihl téměř venku. Pak již zbývalo zhruba 7 minut cesty domů. Naštěstí již ulice byly téměř prázdné, protože nikdo v nepříliš vlídném počasí netoužil být ještě někde venku.
Nevím, jak se k nám svrab dostal. Začátkem července 2007 jsem si vzala domů malého nalezeného kocourka, který byl samozřejmě ihned ošetřen proti svrabu. Následně jsem pokoj umyla, vyluxovala, vyprala... Bartík přišel o 4 měsíce později a svrab se objevil za dalších 10 měsíců. Přinesl ho s sebou Bart a zůstal skrytý celou tu dobu a navzdory několika návštěvám u veta, aniž se nakazily další moje kočky? Donesla jsem to já na botách zvenku? Není to vlastně až tak podstatné. Podstatné je, že nás čeká pokračování Jak si příjemně užít pondělní podvečer. Začal se totiž škrábat Sam.
