Jeníček 1.
Jeníček se k nám dostal jako kotě,které někdo nechal v pevně převázané krabici na místní veterině.
Byl to pravý kocouří kluk.V očích měl sto ohýnků a kožíšek plný čertoviny.Svůj domov našel na podzim ma umisťovací výstavě.Stěhoval se do Kladna.
V novém domově měl kocouřího kamaráda a jeho lidičky pro něho dělali vše co mu na očích viděli.
Bohužel nemoc,která Jeníčka postiha zastavit nedokázali.
Jeníček zemžel na FIP.
Nikdy na tebe Jeníčku nezapomeneme.Budeš tu stále s námi.
Komentáře
Přehled komentářů
No,jo to je život.Kéž je ti země lehká a odpočívej v pokoji.Víc k tomu říct nemůžu
Nikdy nezapomenu
(Maruška, 4. 8. 2009 13:30)
Jeníčka jsme si s manželem z výstavy odnesli právě my. Měl takový kukuč, který prostě nešel přehlédnout. Na výstavě bylo tolik koček, ale jen Jeníček byl ten pravý! Jaká byla naše radost, když poprvé spal v pelíšku s druhým kocourkem a tulil se k němu. Tolik radosti nám přinesl ... tolik úsměvů vykouzlil každý den na naší tváři ... někdy jsme se tak smáli, až jsme se za břicho drželi. Ale Jeníček uměl být i hodný a citlivý .... vždycky večer, když jsme šli spát, skočil na postel na svojí peřinku a přivřel oči, začal vrnět a tlapkal tlapičkami a vykouzlil na tváří takový blažený úsměv ... to byla pro nás ta největší odměna a známka spokojenosti.
Byl to náš kamarád ... víc než kamarád, byl to člen naší rodiny.
Kočky jsou můj život a až uplyne nějaká inkubační doba viru, další kocourek či kočička u nás najde nový domov. Těšíme se moc.
Maruška a Karel Krajníkovi, Žilina u Kladna
To je život
(Anna Nováková, 26. 9. 2009 9:20)