Král Cihlík Paleček I.
Nevím jak začít.Stále to hrozně bolí.
Přišel jsi k nám v nedělní odpoledne.Když jsem tě uviděla,zhrozila jsem se.Jak může někdo takového mrňouska vyhodit?Proběhlo vážení a váha ukázala 258 gramů.Byl jsi maličké,hubeňoučké nic,které moc plakalo a celé se třáslo.
Vyslechla jsem si tvůj příběh a dozvěděla se,že v těch nejhorších dnech,které panovaly minulý týden,teplota okolo nuly a sníh s velkým větrem jsi byl dva dny a dvě noci venku na dvoře u lidí,kteří tě našli v opuštěné cihelně.Naštěstí se zjevil anděl strážný v podobě moc hodné paní,která tě vzala do tepla a dala napapat.Bohužel s koťátky neměla zkušenosti a tak jsi po mlíčku a asi i z velkého prochlazení dostal velký průjem.Paní volala a druhý den jsi hned přijel k nám.
Dostal jsi jméno Král Cihlík Paleček I. a opravdu jsi mu dělal čest.S průjmem jsi bojoval jako opravdový rytíř a snad ti pomohlo i mlíčko pro koťátka,které jsme ti hned objednali,aby se bříško mělo co nejlépe.Zánět očiček jsi také zvládnul i když jednu chvíli vypadaly hrozivě.Byly plné hnisu a velice zapadlé.Celé pondělí jsi prospal,ale v úterý ráno jsi vylezl z pelíšku a sledoval jak si čistím zuby,oblékám se a potom i věším vyprané prádlo.Měla jsem radost,že se pomalu lepšíš.Jenže jsi stále nechtěl papat a tak jsme tě krmili.Krmili jsme tě několikrát za den i několikrát v noci.Stále jsi hajal a odpočíval.Doufala jsem,že nabíráš sílu,že jsi hodně vyčerpaný a vše se urovná.Ranní koukání se stalo jakýmsi rytuálem,ke kterému přibyl ten samí večer.Prostě jsi vylezl z kukáňky a sledoval co se děje.Pokaždé když jsem za tebou přišla tak jsem tě zlehounka hladila po dlaničce a ty jsi mi můj prst držel pomocí drápků,byl to takový náš pozdrav.
Ve čtvrtek jsme tě večer chovali a ty jsi se rozhlížel na všechny strany,jako pravá zvědavá kočička.Potom jsme tě dali zase hajat .Zhruba po hodině přišel čas krmení.Přišla jsem za tebou a ty můj maličký Cihlíčku jsi hajal tak jako vždy,spokojeně na bočíčku,ale hrozně těžko jsi dýchal a během pár vteřin jsi mi zemřel.Byla jsem u tebe a věděla,že je konec,ale nechápala jsem to a nevěřila tomu.Zkoušela jsem ti opět pohladit dlaničku,ale už nereagovala,už jsi se mnou nebyl.
Dlouho do noci jsem u tebe seděla,chovala tě tak jako vždy a prosila za oduštění.A prosím stále.Nezlob se na mě,můj Cihlíčku,broučku můj.Nezvládla jsem to a ty jsi mi umřel.
Moc ti přeju aby tvůj nový život byl šťastný.A pokud se narodíš zase jako kocourek aby to bylo do rodiny,kde tě budou milovat,kde ti dovolí vyrůstat se svojí maminkou a kde prožiješ šťastný a dlouhý,předlouhý život.
Nikdy na tebe nezapomenu.Sluníčko moje.
